OPETH - The Last Will And Testament
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Podzimní turné obrozeného CITRONu skončilo sukcesem, který možná ne úplně všichni očekávali, a tak bylo jasné, že další novinky ve stáji Radima Pařízka na sebe nenechají dlouho čekat. Bylo narýsováno pokračování úspěšného turné, které tentokráte zasahuje dokonce i na Slovensko, a k němu kapela nahrála druhé pokračování projektu „Rebelie“, stejně krátké jako to první a vyvolávající přesně ty stejné otázky jako díl první. Skutečně je nutné takto troškařit?
Vždyť znovu soudě dle dvou nových skladeb „Na křídlech andělů“ (s výborným angažmá dětského pěveckého sboru) a „Supi se slétají“ má CITRON formu jako hrom a tak je věčná škoda, že ji stále nepřetavuje do regulérního alba s nějakými deseti, jedenácti zbrusu novými autorskými kousky. Skutečně, oběma novinkám nelze upřít nosný nápad a pořádný tah na bránu, který k závratným heavymetalovým výšinám vynáší zlato v hrdle Ládi Křížka, a tak je vnímám jako navýsost povedený autorský materiál.
Tím však bohužel výčet novinek na tomto EP končí a ve zbytku už se dostáváme „jen“ k jindy poměrně vyhledávaným raritám, ovšem zde s poněkud nadbytečnou příchutí. „Hraběnky a hrabata“ jsou klasickým kusem z alba „Vypusťte psy“ a v této verzi máte možnost porovnat si, jak skladba zní v podání Ládi Křížka (oproti Fanymu Michalíkovi, pro ty, kdo by nevěděli). Trochu mě na ní mrzí odlišné aranžmá startovní kytary, ale jinak je samozřejmě jasné, že v Láďově podání má opravdové výšky – tím nicméně nechci nijak hanit originální verzi, která u mě se svou původní aurou jednoduše stále vede. Nově nahraný je i duet Ládi s Tanjou „Kam jen jdou lásky mé“, klasika české metalové historie, která samozřejmě zní famózně, a to i v tomto moderním zvukovém kabátku. Zbytek pětadvacetiminutové nahrávky pak tvoří živé záznamy skladby „Nad hlavou létá rock´n´roll“ a kytarového jamu ze zmíněného loňského podzimního turné.
V multimediální části CD pak naleznete několik fotografií a videoklipy ke skladbám „Píseň ztracených“ a „Kráska a Radegast“ (znovu jde o živý záznam) a tím stručný výčet obsahu „Rebelie Vol. 2“ končí. Přiznávám, že je mi to skutečně málo a znovu volám po celém a pořádném albu CITRON, které by jako obří cejchovací železo stvrdilo ten současný boom, který kapela oprávněně prožívá. Tak snad do třetice všeho dobrého.
Nezbývá, než to zopakovat: Rebélie na pokračování s tím, že to podstatnější nás (snad) teprve čeká.
7 / 10
Ladislav Křížek
- zpěv
Tanja
- zpěv
Djordje Erić
- kytara
Pavel Hanus
- kytara
George Rain
- baskytara
Radim Pařízek
- bicí
1. Na křídlech andělů
2. Supi se slétají
3. Hraběnky a hrabata
4. Kam jen jdou lásky mé
5. Nad hlavou létá rock´n´roll
6. Kytarový jam
Rebelie rebelů (2016)
Rebelie Vol. 2 (EP) (2016)
Rebelie Vol. 1 (EP) (2015)
Jen si od plic zanadávej (1982 – 1985) (2013)
Bigbítový pánbů (2010)
Síla návratů (2001)
Best Of (1999)
Sexbomby (1992)
Vypusťte psy! (1990)
Radegast (1987)
Plni energie (1986)
Obratník Raka (1981)
Vydáno: 2016
Vydavatel: Studio Citron
Stopáž: 25:24
Produkce: Ladislav Křížek, Djorde Erić a Roland Grapow
Studio: Studio Citron
Na Metalopolisu už se hodnotí i takové hnoje? Uječený damien křížek nesahá Fanymu ani po kotníky, o Standovi nemluvě. Kauerová kdysi byla aspoň kobřice, dnes je to vyšeptalá vražda... nula tu není, škoda.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.